U advokáta můžeme rozeznávat několik druhů odpovědnosti:
- odpovědnost veřejnoprávní
- odpovědnost soukromoprávní
- odpovědnost kárnou
Veřejnoprávní odpovědnost je tvořena především odpovědností trestní a dále též odpovědností za správní delikty. Advokát i advokátní koncipient tedy podléhají trestní odpovědnosti, ze které však existuje jedna podstatná výjimka, o které již bylo pojednáno dříve v souvislosti s advokátní povinností mlčenlivosti. Tato výjimka se vztahuje na trestný čin neoznámení trestného činu dle ustanovení §168 trestního zákona. Pokud se tedy advokát či advokátní koncipient hodnověrným způsobem dozví o spáchaných trestných činech zde uvedených a neučiní o tomto oznámení příslušným orgánům, nebude za toto své jednání trestně odpovědný.
Soukromoprávní odpovědnost advokáta záleží v odpovědnosti za škodu způsobenou klientovi v souvislosti s poskytováním právních služeb a je tedy logicky z pohledu klienta nejpodstatnější, jelikož tvoří přirozenou mez advokátovy nezávislosti, která je jinak dosti značná, leč nemůže být absolutní a bezbřehá, a z tohoto důvodu se jí v rámci odpovědnosti advokáta budeme věnovat nejobsáhleji.
Pokud advokát způsobí při výkonu své činnosti, tedy advokacie, klientovi škodu, je za ni odpovědný. Totéž platí, pokud je taková škoda způsobena zástupcem advokáta či jeho zaměstnaným advokátem, advokátním koncipientem nebo jiným zaměstnancem. Vůči svým zaměstnancům včetně zaměstnaných advokátů má advokát nárok na regresní náhradu dle ustanovení § 250 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. V právní teorii se však objevil i názor, že regresní náhrada zástupců advokáta a jeho zaměstnanců je obdobná jako regresní náhrada podle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, s tím podstatným rozdílem, že zde není dána mezní limita čtyř a půl násobku platu toho, kdo škodu zavinil. Toto by však ve své podstatě bylo možné akceptovat, dle mého názoru, pouze pro zástupce advokáta a nikoli jeho zaměstnance a to i tak s jistými výhradami.
Vraťme se ale k meritu věci - odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou klientovi. Tato soukromoprávní objektivní odpovědnost advokáta spočívající ve zmenšení klientova majetku či jeho ušlém zisku nevyžaduje zavinění a proto také není relevantní, zda advokát škodu způsobil úmyslně či z nedbalosti.
"Předpokladem vzniku nároku na náhradu škody je zjištění, že nebýt pochybení advokáta, pak by k uspokojení pohledávky mandanta jeho dlužníky došlo, tedy že toto pochybení je hlavní a rozhodující příčinou vzniklé majetkové újmy. Je proto třeba zodpovědět otázku, zda by v případě, že by advokát své povinnosti při výkonu advokacie neporušil, skutečně došlo k rozmnožení majetkových hodnot mandanta v rozsahu požadované náhrady a zda by jeho nárok vůči jeho věřitelům při pravidelném běhu okolností bylo možno vymoci, a to zejména vzhledem k osobním a majetkovým poměrům dlužníků, a zda by tedy k jeho uspokojení vůbec mohlo dojít."
Tato advokátova odpovědnost je v zásadě upravena obdobně jako odpovědnost členů statutárních orgánů obchodních společností a tudíž liberačním důvodem může být pouze, pokud advokát prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné požadovat. Stanovení obdobné odpovědnosti jako mají členové statutárních orgánů komerčních korporací je důsledkem výkonu advokátní činnosti na základě mandátního vztahu. V tomto ohledu je odpovědnost advokáta stanovena přísněji než například odpovědnost správce konkursní podstaty, který je dle většinového názoru literatury odpovědný dle ustanovení § 420 a násl. občanského zákoníku.
"Odpovědnost advokáta za škodu vychází z odpovědnosti objektivní, bez zřetele na zavinění. Soud se musí zabývat vznikem škody a vztahem příčinné souvislosti. Jako předběžnou otázku je třeba posoudit výši skutečného nároku klienta. Jenom v tomto rozsahu advokát za škodu odpovídá. Závěr o příčinné souvislosti mezi pochybením advokáta a tím, že klient ve věci nebyl úspěšný, je možné učinit pouze v případě, že právo klienta skutečně existovalo."
Výši skutečného nároku klienta je třeba posoudit jako předběžnou otázku. Problematika profesionálního pochybení advokáta je ve své podstatě věcí dosti složitou. Ve své právní praxi se totiž advokát svému klientovi nebude zodpovídat pouze například za zmeškání procesních lhůt, kde bude stanovení jeho odpovědnosti snadné, nýbrž také třeba za podání či nepodání opravných prostředků, kde bude třeba řešit i složité předběžné otázky:
"Za situace, kdy pochybení advokáta spočívá v nepodání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, musí být předběžně posouzen výsledek dovolacího řízení a případného řízení následujícího po zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí. Tomu nebrání ani skutečnost, že o dovolání, podanému proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, přísluší rozhodovat výlučně dovolacímu soudu; zde nejde o dovolací přezkum, jehož předpokladem je právě podané dovolání, nýbrž o řešení předběžné otázky v rámci sporu o náhradu škody proti advokátovi."
Jistě velmi problematická bude i odpovědnost advokáta za výklad právních norem anebo navržený postup v soudním řízení a bude nutno ji posuzovat cum grano salis, tedy s přihlédnutím k daným okolnostem případu. Tyto složité otázky, zda advokát profesionálně pochybil a zda bude odpovídat klientovi za škodu či nikoli, musí většinou vyřešit až kárná praxe či judikátní cesta formou rozhodnutí soudu, který posoudí, zda si například advokát v dané věci výkladu právních norem počínal jako obezřetný profesionál či nikoli. Z důvodu možné nejednoznačnosti odpovědnosti v těchto případech a v rámci právní jistoty klienta, že advokát bude finančně schopen mu takovou škodu nahradit, je zakotvena pro tento případ povinnost advokáta být nepřetržitě pojištěn a pojistné za toto pojištění míti vždy včas zaplaceno. Pokud vykonává advokát advokacii ve společnosti, musí být pojištěna tato společnost. Rozsah pojištění musí být takový, v jakém lze rozumně předpokládat, že by ho mohla odpovědnost za škodu postihnout. Obecným minimem je pojištění na jeden milion korun, nicméně advokáti jsou často pojištěni na částku vyšší, a pokud v konkrétním případě existuje riziko vyšší škody, je advokát povinen se připojistit. Konkrétní minima pojištění advokátů jsou stanovena stavovským předpisem - Usnesení představenstva České advokátní komory ze dne 15. září 2009, kterým se stanoví minimální limity pojistného plnění z pojištění odpovědnosti advokátů. V případě, že by se advokát v odpovídající míře nepřipojistil, pokud to vyžaduje daný právní případ, musí smlouvu o poskytování právní pomoci v této věci vypovědět. V případě, že právní služby poskytuje komanditní společnost nebo společnost s ručením omezeným, musí se taková společnost pojistit v minimálním limitu pojistného plnění deset milionů korun za každého komanditistu komanditní společnosti a padesát milionů korun za každého společníka společnosti s ručením omezeným. Česká advokátní komora usnadňuje plnění této povinnosti skrze institut tzv. hromadného pojištění advokátů. Česká advokátní komora tak sama sjednává pojištění a advokát je povinen jí zaplatit pojistné. Pokud se advokát nechce účastnit hromadného pojištění, musí České advokátní komoře předložit vlastní pojistnou smlouvu. V souvislosti s úpravou hromadného pojištěním advokátů však opět dlouhou dobu vyvěrala na povrch potřeba její novelizace, jelikož podle právní úpravy zavedené zákonem č. 79/2006 Sb. se toto hromadné pojištění vztahovalo jak na vlastní odpovědnost advokáta za škodu, tak na odpovědnost za škodu, kterou způsobil jím zaměstnaný advokát, a zahrnovalo rovněž pojištění za škodu, za kterou advokát odpovídá z důvodu zákonem stanovené solidární odpovědnosti při společném výkonu advokacie ve sdružení nebo jako společník veřejné obchodní společnosti anebo jako komplementář komanditní společnosti. Pojištění zaměstnaného advokáta v rámci hromadného pojištění jeho zaměstnavatele a pojištění z titulu solidární odpovědnosti jako součást hromadného pojištění advokátů ve sdružení, společníků veřejných obchodních společností a komplementářů komanditních společností, se však jak z hlediska možností České advokátní komory, tak z hlediska pojišťoven, ukázalo jako administrativně náročné a neefektivně zatěžující jak Komoru a pojišťovny, tak i advokáty (rovněž v případě, kdy nechtějí být hromadného pojištění účastni a musejí Komoře prokazovat, že jsou takto pojištěni samostatně, např. v rámci celkového pojištění společnosti). V praxi působilo problémy rovněž to, že i když měli advokáti uloženou informační povinnost vůči České advokátní komoře, často ji včas neplnili a Komora potom vyměřovala pojistné v nesprávné výši a musela zpětně pojistné částky dorovnávat vůči pojišťovně i advokátům. Z těchto důvodů byl poslední novelou zákona o advokacii zaveden princip, že hromadné pojištění advokátů se vztahuje pouze na odpovědnost advokáta za škodu, kterou způsobí on sám, přičemž pro ostatní výše uvedené případy je stanovena ex lege povinnost se připojistit samostatně.
Odpovědnosti advokáta za škodu vzniklou v důsledku jeho právní činnosti nezřídka předchází, ovšem není to podmínkou, vyslovení jeho odpovědnosti kárné.
Tato odpovědnost vzniká v případě kárného provinění, které je zákonem o advokacii definováno jako závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených advokátovi nebo advokátnímu koncipientovi advokátními, tj. právními i stavovskými, předpisy. Ojedinělé a nezávažné porušení povinností advokáta není kárným proviněním. Podmínkou kárného provinění však není vznik škody. Tato disciplinární odpovědnost slouží především k ochraně základních hodnot spojených s advokacií, tedy zejména s důstojností, ctí, jakož i dalšími povinnostmi advokátského stavu.
Kárná odpovědnost je upravena v zákoně o advokacii a dále pak vyhláškou č. 244/1996 Sb., advokátní kárný řád, v platném znění. O kárném provinění se rozhoduje v kárném řízení před tříčlenným kárným senátem složeným ze členů kárné komise České advokátní komory, ke kterému může dát podnět i sám klient a ve kterém mohou být advokátovi uloženy následující tresty:
- napomenutí
- veřejné napomenutí
- pokuta
- dočasný zákaz výkonu advokacie
- vyškrtnutí ze seznamu advokátů
Exoneračním důvodem přitom ale ani v případě koncipienta nemůže být odkaz na právní nezkušenost či krátké působení v advokacii. Ačkoli kárné řízení ex lege samo o sobě přímo nevede k nápravě škody způsobené klientovi, tak řízení samotné a tlak České advokátní komory mohou vést k dodatečnému splnění povinností či k dobrovolné snaze advokáta o nápravu klientovy újmy. Pro úplnost je nutno dodat, že předposlední novelou zákona o advokacii z roku 2006 byl zaveden do kárného řízení nový institut - kárný příkaz. Ten řeší jednodušší věci, kdy je věc rozhodnuta kárným senátem bez nařízení jednání. Analogicky jako u trestního příkazu v rámci trestního řízení lze kárným příkazem uložit pouze mírnější kárná opatření. Díky poslední novele zákona o advokacii je nyní zřízena odvolací kárná komise, která jako nezávislý orgán zabezpečuje princip apelace v kárném řízení. Do poslední novely byly totiž odvolací kárné senáty ustanovovány představenstvem z jeho členů, tedy z členů výkonného orgánu Komory; pročež nyní jsou odvolací kárné senáty obsazovány toliko z členů odvolací kárné komise jako nezávislého a nestranného orgánu.
