Pod pojmem vyživovací povinnost rozumíme povinnost hradit životní náklady či zabezpečovat potřeby mezi subjekty rodinně právních vztahů, jejíž předmětem je poskytování či plnění výživného.
Zákon ukládá vyživovací povinnost několika skupinám osob: manželům (§ 697 občanský zákoník), rodičům ve vztahu k dětem, předkům a potomkům navzájem (§ 915 o. z.), rozvedeným manželům (§ 760 o. z.), otci dítěte, za kterého není matka provdána (§. 920 o. z.), a registrovaným partnerům a partnerům po zrušené registraci (§. 10 a násl. zákona o registrovaném partnerství).
Výživné na děti po rozvodu manželství
Vyživovací povinnost je zákonem uložena rodičům ve vztahu k dětem. Vyživovací povinnost a s ní spojené právo na výživné vzniká společně se vznikem statusového poměru „rodič –dítě“ a trvá až do doby, než je potomek schopen sám se živit. Právo na výživné není tedy závislé na nabytí svéprávnosti ani zletilosti (§ 911 o. z.).
Vyživovací povinnost se také vztahuje (vyjma hrazení výživy) na úhradu ostatních hmotných a kulturních potřeb (např. bydlení, školní potřeby, kroužky, sport, vzdělání, podpora školného, kulturního a duševního rozvoje dítěte). Výživné určené na děti má také především za cíl podpořit a zajistit všestranný rozvoj dítěte.
Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti po rozvodu
Předtím, než bude soudem rozhodnuto o rozvodu manželství, musí dojít k úpravě poměrů vůči nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu.
Rodiče se nejčastěji dohodnou na výši výživného a úpravě styku s dítětem, poté soud jejich dohodu schválí, pokud samozřejmě není v rozporu se zájmy dítěte. V případě, že se manželé nemohou dohodnout, následuje řízení o úpravě poměru k nezletilým dětem, v rámci kterého probíhá rozhodování o svěření nezletilého dítěte do péče tomu kterému rodiči, jakož i řízení o určení vyživovací povinnosti.
Možnost započtení pohledávek na výživné: Rodičům, kteří mají povinnost vzájemně platit výživné pro nezletilé a ne plně svéprávné dítě, zákon výslovně zakazuje započtení proti pohledávce výživného – jestliže by rodiče v praxi uzavřeli mezi sebou dohodu o započtení, na základě které si navzájem nebudou poskytovat výživné na děti, bude taková dohoda absolutně neplatná (§ 1988 o. z.).
Stanovení výživného a jeho rozsahu
Výživné v podobě peněžitého plnění se hradí v pravidelně se opakujících dávkách, a je splatné vždy měsíc dopředu (leda, že bylo dohodou nebo rozhodnutím soudu sjednáno jinak). Výživné se platí k rukám rodiče, který má dítě v péči.
Soud také může za určitých okolností rozhodnout o povinnosti složit zálohu na výživné splatnou v budoucnu. V tomto případě soud vyčíslí pravidelně opětující se částky a celkovou částku představující zálohu na výživné splatnou v budoucnu (§ 918 o. z.).
Pro určení výše výživného hrají roli následující aspekty:
Životní úroveň rodičů: Rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dětem je určen zásadně kritériem shodné životní úrovně, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 o. z.). Soud bude zkoumat nejenom schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče, ale bude také brát ohled i na jeho celkovou životní úroveň. Při hodnocení také soud zkoumá, jakým způsobem se podílí na výkonu péče o dítě, a rovněž přihlédne i k případné péči o rodinnou domácnost.
Jaké jsou odůvodněné potřeby dítěte: Soud přihlédne také k odůvodněným potřebám dítěte – bude se hlavně zabývat následujícími skutečnostmi:
- Zdravotním stavem dítěte: Je zde na místě konkretizovat položky představující náklady na zdravotní potřeby a léky, a jejich potřebné množství na rok (názvy konkrétních léku, rovnátka, ceny lázní, lékařské zprávy, apod.).
- Jeho věkem: Odůvodněné potřeby dítěte se zvyšují s přibývajícím věkem, proto věk dítěte zásadně ovlivňuje výši stanoveného výživného.
- Školní pomůcky a aktivity ve škole: Rodič doloží zprávu o nákladech od školy, včetně dokladu na úhradu školního, jízdného, sportovních potřeb, výletů atd.).
- Kroužky a koníčky dítěte: Výživné pro dítě má podporovat rozvoj a nadání dítěte. Soudu rodič předloží doklady prokazující finanční výdaje na jednotlivé kroužky a sporty.
- Úspory dítěte: V případě, že to připouštějí majetkové poměry osoby, která má vyživovací povinnost, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor – soud nařídí rodiči platit vedle běžného výživného, také částky na tvorbu úspor dítěte (§ 917 o. z.). Rodič tak může například přispívat na účet stavebního spoření nebo akumulovat finanční prostředky, které budou později určené na budoucí bydlení nebo na přípravu dítěte na budoucí povolání, apod. Účel úspor zákon výslovně nestanovuje, tvorbu úspor pokládá za odůvodněnou, když to umožňují majetkové poměry povinného rodiče a nevylučují-li to zvláštní okolnosti.
- Jednorázové výdaje: Soud musí do výše výživného zahrnout kromě potřeb dítěte opakujících se každý měsíc i potřeby, které se vyskytují nahodile (jednorázové výdaje během letních prázdnin).
- Jaká je potenciální možnost příjmů rodiče: Hodnotí se i možnost potenciálního příjmu, když soud chrání zájmy dítěte před rodiči, kteří by bezdůvodně neučinili kroky pro získání vyšších příjmů.
Způsob určení výživného
Konkrétní určení výše výživného a způsobu jeho plnění se nejlíp určuje dohodou rodičů. Soud takovou dohodu schválí, když není v rozporu se zájmy dítěte a dobrými mravy.
Nedojde-li k dohodě rodičů, rozhodování o konkrétní výši výživného je ponecháno na soudci a je do jisté míry záležitostí jeho subjektivního odhadu. Soud určí výši výživného (může být stanovena pouze v penězích) na základě specifických okolností každého případu a s přihlédnutím na doporučující tabulku vydanou Ministerstvem spravedlnosti, která navádí soudce určit výši výživného určitými procenty z příjmu rodiče s ohledem na věk dítěte. Soud by měl rozhodnout o výši výživného na základě zjištěných skutečností co nejvíce individuálně.
K tomu, aby soud mohl stanovit výši výživného, musí objektivně zhodnotit odůvodněné potřeby dítěte jako i schopnosti a možnosti povinného rodiče.
Soud zjišťuje majetkovou situaci povinného. Vyzve povinného, aby soudu doložil:
- Kopie daňového přiznání: Pro stanovení skutečného příjmu rodiče se doporučuje k daňovému přiznání také peněžní deník, přehled odpisů, či knihu jízd.
- Výplatní pásky či mzdové listy: Svůj měsíční příjem dokládá rodič, který je zaměstnancem, nejčastěji pomocí výplatních pásek či mzdových listů.
- Cestovní náhrady: Cestovní náhrady jsou považovány za kvazi-příjem, který je účelově určen. Proto se cestovní náhrady započítávají do příjmu, a to zpravidla do výše 1/3.
- Další vyživovací povinnosti rodiče: Počet vyživovacích povinností povinného se dokládá rodnými listy, rozhodnutími o výživném, nebo dokumentací o osvojení dítěte. S ohledem na vyšší počet vyživovaných dětí se pak zpravidla výsledné výživné snižuje.
- Platný výpis z katastru nemovitosti
- Doklady o vlastnictví hodnotných movitých věcech
- Výpis z bankovního účtu: Standardně se výpis z bankovního účtu nedokládá a nejčastěji slouží jako důkaz ke zjištění, zda bylo výživné hrazeno řádně a včas. Může být však soudu předložen, v případě že má povinný rodič ve vlastnictví vyšší peněžitou částku.
Fikce průměrného měsíčního příjmu povinného rodiče: Pokud by existovalo podezření na úmyslné zastírání skutečných příjmů, může soud v souladu s § 916 o. z. rozhodnout o výši výživného, i když nezná příjmy rodiče nebo skutečné příjmy nelze zjistit, a to prostřednictvím fikce průměrného měsíčního příjmu povinného rodiče ve výši pětadvacetinásobku životního minima.
