Manželé mají vůči sobě vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu zajišťujícím oběma v zásadě stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely má přednost před vyživovací povinnost dětí k rodičům.
Na druhou stranu, nesezdaným partnerům nikdy nevznikne vzájemná vyživovací povinnost – nepřihlíží se ani k délce společného soužití, ani ke skutečnosti, že vychovávali společné dítě. Soud však může i přesto stanovit otci dítěte povinnost platit výživné nejen na dítě, ale i na neprovdanou matku, a zároveň mu stanovit povinnost podílet se na úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a narozením dítěte.
Výživné pro těhotnou ženu a po porodu
Zákon připouští, aby také matka neprovdaná za otce dítěte měla nárok na výživné a právo na náhradu nákladů spojených s těhotenstvím, a to do dvou let od narození dítěte – může ho požadovat od otce dítěte bez ohledu na skutečnost, zda spolu žijí nebo dokonce nikdy nežili. Otec dítěte je povinen hradit výživu pod dobu dvou let od jeho narození a také se v přiměřeném rozsahu podílet na nákladech spojených s těhotenstvím a porodem. Tyto náklady a výživné mohou být soudem přiznány ženě i zpětně, nejpozději dva roky ode dne porodu dítěte.
Výživné pro matku po dobu dvou let od narození dítěte
Výše výživného se posuzuje na základě několika faktorů – přihlíží se zejména k majetkovým poměrům a výdělečným možnostem otce, jako i k vlastním příjmům a odůvodněným potřebám matky. Soud každý případ posuzuje individuálně, zpravidla stanoví výživné tak, aby pokrylo odůvodněné náklady matky s přihlédnutím k příjmům a platebním možnostem otce. Výživné lze přiznat až do dvou let dítěte a hradí se v pravidelných splátkách.
Příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem
Otec dítěte má zákonnou povinnost přispět matce dítěte na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.
Do nákladu spojených s těhotenstvím se počítají náklady, které nejsou kryté zdravotním pojištěním nebo státem – zařazujeme mezi ně zejména náklady spojené s pořízením těhotenského oblečení, lékařské péče, léků, jízdné do zdravotního zařízení apod. Naopak se sem nezapočítává nákup výbavičky pro dítě – ta se řadí pod vyživovací povinnosti rodičů k dětem.
Mezi náklady spojené s porodem zařazujeme výdaje za pobyt v nemocnici, léky, případně o lékařské zákroky – pokud nejsou kryté zdravotním pojištěním.
Kromě těchto dvou uvedených nároků má otec vyživovací povinnost i vůči narozenému dítěti. V rámci tohoto nároku lze požadovat příspěvek na zakoupení kočárku, výbavy pro dítě apod.
Úhrada výživného
Výživné se platí v pravidelně se opakujících dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, pokud nebylo dohodnuto nebo soudem určeno jinak. Výživné bývá nejčastěji vypláceno v peněžité formě, zákon také připouští poskytování výživného i v jiné formě (např. formou bezplatného bydlení, péče o domácnost atd.).
Pokud se na výživném nedohodnou matka a otec dítěte, rozhoduje o jeho přiznání soud. Věcně a místně příslušným soudem je okresní soud v obvodu bydliště žalovaného (osoby, od které se žalobce výživného domáhá). Na návrh těhotné ženy soud nařídí muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby ženě uhradil částku potřebnou na její výživu a příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím – soud může také nařídit uhrazení veškerých nákladů předem.
Z návrhu musí být patrno, kterému soudu je určen, kdo návrh podává, které věci se týká a čeho se domáhá (musí být uvedena částka, kterou žádáte), přičemž musí být pro úplnost podepsán a datován. V návrhu musí být uvedeny osobní údaje účastníků, případně též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, jako i označení důkazu na podporu svých tvrzení. Kromě obecných náležitostí musí návrh obsahovat údaje o manželství, nebo údaje o osobních a majetkových poměrech (bývalých) partnerů.
Připomínáme, že osoba, která je povinná platit výživné, a přesto jej neplatí, se dopouští trestného činu zanedbání povinné výživy (ve smyslu ustanovení § 196 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) a pokud svou povinnost neplní po dobu delší než čtyři měsíce, může být potrestán odnětím svobody až na jeden rok. V případě úmyslného vyhýbání se plnění své zákonné povinnosti, hrozí mu až dvouleté vězení.
Práva otce dítěte
Kromě výše zmíněných povinností otce bychom měli podotknout, že otec má vůči svému dítěti i práva. Otec má rovnocenné právo podílet se na péči o dítě, stýkat se s ním, podílet se na rozhodování o důležitých krocích ve výchově nebo vzdělání dítěte apod. V těchto právech by neměl být nijak omezován a mělo by být v zájmu obou rodičů primárně zajistit potřeby a zdravý vývoj dítěte.
